Cookie Consent by Free Privacy Policy website
Název loga
Název loga

O náhradním rodičovství s Živými knihami

Živá knihovna: Příběhy náhradních rodičů a odborníků z první ruky mezi čtyřma očima



Datum:  19. Října 15:30 - 17:30
Místo:  Knihovna IGI Vratislavice nad Nisou (Nad Školou 342, Liberec - Vratislavice nad Nisou)
ORP:  Liberec
Organizátor:  Liberecký kraj
Partneři:  Knihovna a spolkové centrum IGI Vratislavice
Www:  www.rodinalk.cz
E-mail:  rodina@kraj-lbc.cz


V prostorách knihovny IGI Vratislavice nad Nisou proběhne Živá knihovna o náhradním rodičovství s Živými knihami. V čase od 15:30 do 17:30 hod. si mohou zájemci na základě anotací Živých knih vybrat životní příběh, který je zaujme a následně si s dotyčnou Živou knihou (člověkem) popovídat a získat tak více informací o náhradním rodičovství. Zájemcům bude k dispozici 5 Živých knih: dlouhodobá pěstounka, pěstounka na přechodnou dobu, osvojitelka, klíčová pracovnice z doprovázející organizace a psychoterapeutka. 

 

Anotace Živých knih:

 

KNIHA PRVNÍ - Tyto stránky píšeme spolu

(pěstounka na přechodnou dobu) 

Jmenuji se Šárka a jsem maminkou čtyř úžasných dětí. Se souhlasem celé rodiny jsem se stala přechodnou pěstounkou a život naší rodiny se vydal směrem, o kterém by se mělo vyprávět a získávat nové žadatele anebo utvrdit, že toto poslání pro každého není.

Naše rodina se rozrostla o děti, které navždy zůstanou v našich srdcích. I když jsme byli v jejich knize někdy kratší, či delší stránkou, tak toto nikdo, nikdy nevymaže a my jsme za to moc vděční.

Získala jsem spousty výjimečných přátel a kolegyň, které mi pomohli a stále pomáhají při mé cestě přechodné pěstounky.

 

 

KNIHA DRUHÁ - Nestačí mít velké srdce aneb od srdce k psychoterapii

(psychoterapeutka, pěstounka a klíčová pracovnice)

Tato část mého životního příběhu začíná v době, kdy jsem se rozhodla, že naše rodina má dostatek místa pro dalšího človíčka ... pro kluka, kterého odvezli na výlet do krizového centra a tam už ho nechali. Nejprve jsme prošli hostitelskou péčí, následně jsme se rozhodli pro pěstounskou péči. Můj životní příběh vypráví o tom, jak jsme se snažili ze všech sil, dělali to nejlepší, co jsme uměli. Vždyť jsme vychovávali už dva syny a vše u nich bylo v pořádku. To, jak jsme zvolili špatně věk i pohlaví, odehrálo v našich životech velkou roli. Tyto osobní zkušenosti mě nasměrovali následně do zaměstnání v rámci doprovázení pěstounských rodin jako klíčovou pracovnici, kde jsem se často setkávala s dalšími rodinami a každá další zkušenost mě utvrzovala v tom, že je potřeba k výchově těchto dětí přistupovat trochu jinak. Zájem o téma citové vazby a neurobiologie byl směr, který fungoval a změnil mou osobní i profesní zkušenost. Kluk, který k nám přišel mi změnil život.

 

 

KNIHA TŘETÍ - Touha mít v domě zase smích malých dětiček zvítězila nad obavami

(dlouhodobá pěstounka)

Jsem třiadvacet let šťastně vdaná. S manželem máme dva téměř dospělé, šikovné a bezproblémové syny. Snad i proto vyrostli tak strašně rychle a já si uvědomila, že už nás tolik nepotřebují. Chyběl mi čas trávený s nimi. Čas s dětmi, kterými jsem byla vždy obklopena. Sousedovic, příbuzní, vlastní. Prostě děti, o které mohu pečovat, něco je učit, smát se s nimi. Vždyť už od dětství jsem hlídala malé děti a snila o tom, že jednou budu mít šťastnou a velkou rodinu. To první se mi splnilo narozením synů, druhý sen, ten o velké rodině se mi naplnil krátce po čtyřicítce.

Jsem životní optimista, tak touha mít v domě zase smích malých dětiček zvítězila nad obavami, zda se neřítím do něčeho, čeho bych mohla někdy v budoucnu litovat. Byl to trochu boj srdce a mozku. Naštěstí mám vedle sebe skvělého manžela, který mi jednoho dne řekl, tak už jdi a začni to řešit. Druhý den jsem zvedla telefon a domluvila nám schůzku na OSPODu. Následoval roční proces, na jehož konci jsme se oba stali dlouhodobými pěstouny. Do naší rodiny, tak přibyli dva sourozenci. Dvouletý chlapeček a roční holčička. Dnes už vím, že tohoto rozhodnutí nebudu litovat, ať se stane cokoliv. Tihle dva šikovní blonďáci jsou součástí naší rodiny a já doufám, že díky krásnému dětství z nich vyrostou i „krásní“ lidé.

 

 

KNIHA ČTVRTÁ - Dlouhá cesta k adopci s vysněným výsledkem

(osvojitelka) 

Část dětství jsme vyrůstali ve stejné vesnici, hráli si na stejných místech, možná jsme si jako děti i spolu hráli, jen o tom nevíme... potkali jsme se po mnoha letech a životních zatáčkách, po dalších letech spolu začali chodit, bydlet, stavět dům a nakonec používat i stejné příjmení. Do vztahu jsme si každý přinesli něco jiného – já dva syny, manžel nádherného velkého psa :-)

A po dalších letech, tentokrát už společných, kdy nám synové dospěli, jsme jako rodina udělali zásadní společné rozhodnutí – adopci. Nebylo to žádné spontánní rozhodnutí, mluvili jsme o tom mnohokrát, s každým dalším povídáním to bylo méně nepředstavitelné a každému z nás to trvalo jinak dlouho. Tato myšlenka v nás uzrávala dlouhé dva roky. Mezitím jsme si střihli jednu adopci na zkoušku – pořídili si druhého pejska z útulku :-).

Na podzim roku 2014 jsme udělali první krok, navštívili první úřad (OSPOD) a podali žádost o adopci – a začal kolotoč papírování a úřadování. O rok později jsme našli ve schránce doporučený dopis o zařazení do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli.

Na konci tohoto příběhu do naší rodiny přibyla holčička, kterou jsme si vysnili, bezmezně jí milujeme a jsme šťastní, že náš domov zaplnil znovu dětský smích. Když se zpětně ohlédneme, tak víme, že naše rozhodnutí bylo více než správné a všechny „útrapy“ spojené s procesem adopce stály za to.

 

 

KNIHA PÁTÁ - Mít někoho rád znamená především přijmout ho takového, jaký je

(klíčová pracovnice)

Vystudovala jsem obor sociální pedagogika se zaměřením na etopedii, později jsem absolvovala dvouletý výcvik profesních dovedností pro pracovníky v pomáhajících profesích při Libereckém institutu pro psychoterapii a psychosomatiku a aktuálně jsem frekventantkou výcviku „Rodinná terapie psychosomatických poruch“ v Institutu rodinné terapie a psychosomatické medicíny v Liberci. Jako doprovázející pracovnice v Dobré rodině o.p.s. pracuji od roku 2016. Moje práce mně baví, naplňuje a věřím v její přínos.  Od roku 2018 se mimo doprovázení pěstounů věnuji také jejich vzdělávání.

 

 

 

 



Fotogalerie



Zpět na kalendář akcí